Wudangské Taijiquan

V sestavě 108 forem Wudang taijiquan jsou pěstní techniky rozsáhlé a vláčné, síla se plynule vine, forma je jako tekoucí voda a tvrdé s měkkým se vzájemně doplňují (gang-rou xiang ji). Při cvičení vede mysl energii qi, qi rozhýbává tělo, tělo vede ruce a vše tvoří jeden celek, který je propojený s prouděním qi (životodárné síly) v energetických drahách. Tímto se dosahuje vnitřní pevnosti a vnější síly. Tento styl plně ztělesňuje principy taoistického „velkého předělu“ (taiji).

„Při výkladu základních zásad cvičení a principů pohybu taijiquan jsem se zaměřil pouze na wudang taijiquan, který jsem se učil, a ne na srovnání s jinými styly či školami taijiquan.“

– Zhai Feng

Trénink wudang taijiquan vychází z teorie a hlavních principů tradičního wudangského taoismu. Cvičením se má dosáhnout duševní vyrovnanost, harmonie pohybů a rovnováha mezi yinem a yangem.

Zásady při cvičení taijiquan

Mysl je ztišená, vědomí bdělé a dech přirozený. Při cvičení je myšlení klidné a soustředěné, koncentrovaná mysl vede pohyby, dech je vyrovnaný a přirozeně hluboký. Dech se nesmí násilím zadržovat.
Tělo je vzpřímené, klidné, měkké a lehké, zůstává přirozeně uvolněné a nenaklání se. Pohyby jsou měkké, vyrovnané a uvolněné jako plující oblaka a tekoucí voda.
Pohyby jsou vedeny po oblouku, jsou pružné a ucelené, měly by být vedeny po spirálovitých obloucích. Přechody by měly být hladké a plynulé, kdy pas je hlavní osou, horní a spodní části těla se vzájemně následují a celé tělo tak tvoří jeden celek.
Propojení pohybů je harmonické, plnost a prázdnota jsou jasně rozlišitelné, důsledkem čehož jsou pohyby souvislé, nepřerušované a jsou prováděné bez velkého úsilí. V každém okamžiku je jasné, kde je prázdnota a kde plnost; těžiště zůstává stabilní.
Lehkost se zatížením a tvrdost s měkkostí se vzájemně doplňují, což znamená, že se každý pohyb provádí svižně ale zároveň stabilně, bez roztěkanosti a ztuhlosti. Tělo je navenek měkké a uvnitř pevné. „Vymrštění síly“ (fajin) by mělo být dokončené, neměla by chybět pružnost a nesmí se použít hrubá síla.

Zásady držení těla

Hlava je jakoby zavěšená, nesmí se naklánět ani kývat, oči hledí přirozeně dopředu, rty jsou zlehka přivřené a špička jazyka se opírá o horní patro. Ústa se nesmí otevírat. Dosažení této pozice pomáhá “představa síly, která vytahuje hlavu za temeno“ (xuling dingjin).
Krk je přirozeně vytažený, narovnaný a pružný, nesmí být ztuhlý.
Ramena jsou volně symetricky spuštěná, nesmí se zvedat, vtáčet dopředu ani tlačit dozadu.
Lokty jsou přirozeně ohnuté a zavěšené, nesmí se propínat ani zvedat.
Zápěstí jsou zavěšená a u kořene dlaně vtáhnutá, nesmí být změklá ani ochablá, aby přes ně mohla síla procházet.
Hrudník je uvolněný a mírně vtažený, nesmí se vypínat ani násilím vtahovat.
Záda jsou zakulacená - to se nazývá „vytažení zad“, nesmí se však hrbit.
Pas je uvolněně „zanořený“, při otáčení je pohyblivý, pružný, pánev se nesmí příliš podsazovat ani vystrkovat dozadu.
Páteř je vzpřímená tak, aby bylo tělo přímé a přirozeně postavené.
Hýždě jsou mírně stažené a nesmí se vystrkovat. Tomu se říká „hladké hýždě“ nebo „vtažené hýždě“.
Kyčle jsou uvolněné a vtažené tak, aby síla pronikla do dolních končetin. Nesmí se vypínat dopředu ani vytáčet ven.
Nohy by měly být pevné a stabilní, přiměřeně pokrčené, aby bylo možné se pružně otáčet a aby byl pohyb stabilní. Kolena by měla být přirozeně uvolněná a pružná, prázdnota a plnost jednotlivých částí chodidel by měla být zřetelná.

Taijiquan využívá 4 základní principy propojující začátek pohybu s koncem: „zahajování“ (qi), „propojování“ (cheng), „otevírání“ (kai) a „zavírání“ (he). V průběhu cvičení se však kvůli zachování těchto principů nesmí objevit trhané pohyby. Nejdříve by se měly postupně krok po kroku osvojit základní zásady: tzn. hledání vzpřímenosti bodu weilü (konce kostrče), vtažení hrudníku, zakulacení zad, zabalení a zavěšení rozkroku, chránění hýždí, vytažení temene, spuštění ramen, zavěšení loktů a rozlišení prázdnoty a plnosti. Pak se může hledat „stahování qi do pasu a páteře“, aby mohla zaplavit pas. Pokud qi páteře stéká do pasu, tělo získává vládce. Jakmile dostane tělo vládce, pohyby těla, rukou a nohou se dokážou spojit do jednoho celku. Pokud se dokážou spojit do jednoho celku, svaly, šlachy a kosti celého těla mohou dosáhnout ladné mrštnosti. Poté se musí zvládnout umění rozhýbání a pohybu qi.

Zvládne-li člověk tyto zásady, pak může myslí vést qi do břicha, aby neplavala na povrchu, a qi se takto může zanořit do „rumělkového pole“ (dantian).

Dýchání musí být při cvičení taijiquan přirozené, dech se nesmí zadržovat. Mysl musí být od začátku soustředěná, duch musí být přítomný, celé tělo musí být uvolněné, pouze tak může být síla správná.

Bojové principy taijiquan

Způsob boje ve stylu taijiquan je velice specifický a má osobitý charakter. V boji se vyžaduje „klidem kontrolovat pohyb, měkkostí ovládat tvrdost“, „vyhýbat se plnosti a hledat prázdné“ (tj. vyhýbat se tomu, v čem soupeř vyniká a hledat jeho slabiny), půjčit si sílu a vymrštit sílu (fali). Zastává zásadu objektivity, tj. pokud bojovník následuje protivníka, je pružný, pokud však postupuje podle sebe, je neohrabaný. Proto se v taijiquan klade důraz na „schopnost poslouchat“ (tingjin), to znamená správně vnímat a vyhodnotit síly protivníka a na základě toho zareagovat. Bojovník nevyrazí dříve než protivník zaútočí. Nejdříve soupeře pozoruje a prozkoumává, zkouší jeho silné a slabé stránky, což se nazývá „vedení rukou“ (yinshou). Jakmile však soupeř vyrazí, sám velkou rychlostí zaútočí před ním. Takto, i když vyrazil až jako druhý, jeho síla dorazila jako první. Když protivník zaútočí, odkryje bojovník v jeho minutí prázdné místo a nebo rozptýlí a přesune jeho sílu. Využije jeho slabé místo, vyrazí a plnou sílou útok vrátí. Tento bojový princip taijiquan se odráží i v tréninku tzv. „tlačících rukou“ (tuishou) a v hlavních zásadách pohybů v sestavách. Těmito tréninkovými metodami se nezlepšují pouze reflexy, síla a rychlost či jiné aspekty fyzické kondice, tyto metody mají také velký význam v nácviku boje a sebeobrany.

Bojové techniky taijiquan se řídí zákonitostmi yinu a yangu. „Odvedení, transformace, spojení a vymrštění“ tvoří základní postup útoku. V samotném boji se prostřednictvím „schopnosti poslouchat“ (tingjin) zachytí směr a intenzita síly protivníka, „poddá se směru jeho hybné síly a pak změní její dráhu“. Příchozí síla se tím odvede a transformuje, takto transformovaná se využije a vymrští.

Taijiquan je směr, který snad nejvíce klade důraz na umění ušetřit v boji co nejvíce síly, proto se na soupeře útočí „vypůjčenou sílou“. „Vést a vedením vstoupit do odkrytého prázdného místa“ je hlavní charakteristikou taijiquan.

Pokud chce někdo ovládnout techniku „sílou čtyř liangů vytáhnout tisíc jinů“, musí pochopit princip lehkosti a pružnosti těla, princip jak myslí rozhýbat qi a jak myslí udeřit na soupeře. Pouze tak bude pohyb těla po dlouhotrvajícím tréninku jednotný. Síla těla je v jeho celistvosti, síla qi je ve stahování dovnitř. Pohyb těla by měl být svižný a přirozený, aby bylo dosaženo stavu „jakmile se pohne jedno, pohne se vše“ a „jakmile se zklidní jedno, zklidní se vše“. Jakmile soupeř zaútočí, pokud je bojovník v nevýhodě, získává příležitost, pokud je ve výhodě, získává převahu. To co je nahoře a to co je dole se vzájemně následuje a pak nic co je vpředu a vzadu, nalevo a napravo nebude bez síly. Pokud člověk dokáže „získat příležitost i převahu“, dokáže se také vzdát sám sebe a sledovat protivníka. Pouze pokud zná sebe i nepřítele, dokáže sledovat proměny soupeře. Jestli je člověk schopen sledovat proměny protivníka, „vést a odkrýt prázdné místo“ a „sílou čtyř liangů odtlačit sílu tisíci jinů“, jen tehdy může dosáhnout dokonalosti.

Pouze když je člověk schopen „vést a odkrýt prázdné místo“, zaútočí „vypůjčenou sílou“. Je-li celé tělo jednotné, pak když se jedno pohne, pohne se vše, když se zklidní jedno, zklidní se vše. Když se síla zastaví, mysl se nezastavuje. Proto je možné vymrštit sílu, jakmile se bojovník dotkne soupeře. Tažení je nahoře, proměňování je v hrudi, hromadění síly je v nohou, vedení je v pase. Nejdříve se shromažďuje, pak vyrazí. Když se síla hromadí, je to jako natažení luku. Když se vymrští, je to jako vystřelení šípu. Síla se hromadí v ohybech, síla celého těla je v jeho celistvosti, vymrštění se musí namířit do jednoho směru, přičemž je nutné určit přesný bod. Síla se zvedá od paty, z chodidel vede přes nohy a pas a získává formu v prstech rukou. Měla by být celistvá, vedená na jeden dech a nesmí se ani trochu tříštit.