Moudrost starých Číňanů ukrytá v prastarých znacích. Druhý článek ze série věnované čínským bojovým uměním na pokračování. Napsáno na základě rozhovorů s mistrem Zhai Fengem.
Klíčový znak slova wushu - wu (武) - hraje tak důležitou roli v celé čínské kultuře, že se na něj podíváme podrobněji. Wu znamená „boj, bojový, bojovat“ a jeho rozbor nám pomůže nahlédnout do způsobu čínského myšlení. Zároveň si na něm můžeme názorně ukázat jeden ze způsobů tvoření znaků v čínštině. Jedná se o tzv. ideogramy, které vznikly skládáním několika již existujících znaků, čímž se vytvořil nový význam. Takových slov není mnoho, ale jsou to ty nejzajímavější, protože v sobě skrývají myšlenku nebo celý příběh. Znak wu není založen na znázornění dvou rovnocenných soupeřících stran, jak bychom třeba čekali. Součástí znaku wu je tradičně zapsaný znak pro starou čínskou sečno-bodnou zbraň typu halapartny (戈) a pod ním je zapsán znak zhi (止), což znamená „zastavit“. Bojovat tedy doslova znamená počínat si tak, aby byla zastavena soupeřova zbraň. Můžeme z toho odvodit, že boj je v prvé řadě obrana a že jeho pravou podstatou je hledání způsobu, jak být lepší než soupeř. Tato neustálá snaha „vyzrát na protivníka“ je hnací silou vývoje všech bojových umění.
To, že čínský znak pro „boj“ wu v sobě obsahuje představu zastavení (a nikoliv pozvednutí) zbraně, ukazuje, jak velký důraz kladli staří čínští filosofové na morálku. Bojovníka nemá hnát do boje jeho bojechtivost, ale nutnost bránit sebe a své blízké nebo hájit zájmy své země. Jinými slovy, každý boj má být veden s ušlechtilou motivací. V čínštině pro to existuje výraz wude (武德), který bychom mohli přeložit jako „etika boje“.
Morální převaha byla v Číně vždy pokládána za důležitý předpoklad pro vítězství ve válce. V historických dobách bylo bojové umění mocným válečným nástrojem a vždy hrozilo, že bude použito v rozporu s wude. Proto když staří slavní mistři hledali žáky, kterým by předali své umění, zkoumali nejprve jejich povahu. Odmítli zájemce, kteří milují vyvolávání šarvátek, vytahování se na slabší, kteří jsou stiženi nezdravou ctižádostí a přijali jen studenty vysokých morálních kvalit. Mistři sami žili často v ústraní, nejčastěji v nepřístupných horách, kde cvičili, věnovali se prostému životu a stranili se všech politických bojů a pletichaření. Do dění však zasahovali v případech, kdy nespravedlnost přerostla únosnou mez. Zní to spíš jako z filmového scénáře, avšak intervence starých mistrů do bojů znepřátelených stran, které si činily nárok na vládu v zemi, je historicky doloženou skutečností, která vedla několikrát v čínských dějinách k výměně vládnoucích dynastií. Příště si uvedeme konkrétní příklady.