16. 9. 2013

7. Základní pojmy taoismu

Taoismus je filozofický systém, prověřený tisíciletími. Sedmá část ze série věnované čínským bojovým uměním, napsaná na základě rozhovorů s mistrem Zhai Fengem.

yin-yang

Minule jsme psali, že původní čínské bojové umění bylo založeno na taoistickém vnímání světa a dnes si přiblížíme některé taoistické pojmy. Mějme však na paměti, že nás překlad do češtiny i navyklý způsob evropského uvažování může svést k nesprávnému pochopení. Pro některé čínské pojmy neexistuje v západní kultuře přesný ekvivalent. Hned samotné tao (dao 道), neboli Cesta, je pojem slovy nevyjádřitelný, a to z podstaty své povahy. Označuje prazdroj všeho bytí a přitom je totožné s prázdnotou. Je věčné, neměnné, bez hranic, skryté, projevuje se však ve všech existujících věcech, které se z něho samovolně vydělují (tj. vznikají), vyvíjí se a mění, aby se do něho zase navrátily (tj. zanikly). Pochopit se dá (snad alespoň částečně) intuitivně skrze meditaci a životní zkušenost, ale rozumovým úvahám se vzpírá. Nejstarší dochovaný taoistický text Daodejing (道德经) říká, že vyslovíme-li o dao nějaký úsudek, už to není to skutečné dao. Proto se i my zde rádi vzdáme dalších (marných) pokusů o jeho definici.

Při vývoji taoisticky pojatého vesmíru z dao vzniká v první řadě čchi - qi (气). O ní lze uvažovat jako o všudypřítomné kosmické energii či substanci, původně homogenní, která však v sobě obsahuje dvě protikladné složky yin (阴) a yang (阳), jejichž vzájemnými proměnami a kombinacemi je vytvářen viditelný vesmír a vše, co je v něm. Yin bývá označován jako ženský prvek, reprezentuje dostředivou sílu a vnitřek, Zemi, klesající směr a dolní části. Náleží k němu vlastnosti jako pasivní, studený, těžký, měkký, mokrý, tmavý. Mužský princip yang je naopak spojován s odstředivou silou a povrchem, nebem, stoupáním a horními částmi a je aktivní, teplý, lehký, tvrdý, suchý a světlý. Yin a yang jsou protikladné, ale vzájemně se doplňují, jeden převažuje druhého, ale zároveň obsahuje i jeho zárodek. Všechny přeměny se dějí samovolně podle vlastní přirozenosti ziran (自然).

Podle taoistického pojetí se vše, co se odehrává v makrokosmu, odehrává i ve všech jeho částech. Tak je i lidské tělo (a všechny živé bytosti) tvořeno a oživováno vitální silou qi. Člověk vzniká spojením yangové qi nebe a yinové qi země. Jestliže se yin a yang rozpojí, navrátí se zpět a člověk umírá. Qi koluje v těle po energetických drahách. Je-li tok qi plynulý a hladký, je člověk zdráv, dojde-li k jeho narušení, vzniká nemoc. Taoisté se zaobírali různými praktikami, které vedou k harmonizaci a transformaci qi a kterým se souhrnně říká „pěstování života“. Toto pěstování života nemělo sloužit samoúčelně k pouhému zvýšení kvality života. Cílem taoistů od pradávných časů bylo dosáhnutí nesmrtelnosti, a to jak ve smyslu fyzickém, tak duchovním. Ve smyslu duchovním šlo taoistům o splynutí s dao pomocí utišení mysli a návratu do stavu původní přirozenosti ziran. V běžném životě to znamenalo zaujímat postoj wuwei (无为), neboli „nekonání“, což však neznamená pasivitu, jak bývá někdy mylně interpretováno, ale zcela spontánní jednání, které se neprotiví přirozenému běhu věcí. Ve smyslu fyzickém pak taoisté od pradávna usilovali o dokonalé tělesné zdraví a dlouhověkost. Proto je čínská medicína tak úzce provázaná právě s taoistickými metodami a proto byli nejvýznamnější lékaři v čínských dějinách taoisté. Jednou z taoistických metod pěstování života, která má zásadní souvislost s bojovým uměním, je „práce s dechem“ qigong (气功). Tyto původem starobylé metody se staly celosvětově populární disciplínou, které se i u nás věnuje značné množství lidí. Proto se jim budeme věnovat v následujícím článku.

Autor: Marie Zhai